Nedávno jsem měl možnost navštívit vyhlášený pražský podnik Café Imperial. Předchází ho aura špičkového šéfkuchaře Zdeňka Pohlreicha, který je pověstný svým sklonem k perfekcionismu a mistrovským uměním v kuchyni. Pln očekávání jsem tedy vstoupil do chrámu české gastronomie. Mé představy příkladného a profesionálního servisu se naplnily. Velice příjemný a pozorný personál do honosného secesního prostředí krásně zapadal. Potěšila mne milá a nenucená atmosféra, která dovolila soustředit své myšlenky na stránky vyváženého a střídmého jídelního lístku.
Každý má samozřejmě jiné chutě a jiná očekávání. Já jsem pohlédl do kategorie českých specialit. Již předem jsem měl chuť vyzkoušet vychvalovanou bramborovou kaši. Proto byl můj výběr podmíněn touto přílohou. Mé oči pohlédly na jehněčí kolínko se špenátem, které ve mne probudilo touhu poznat tuto chuť, jelikož jsem skopové, popř. jehněčí maso nikdy nejedl. Jsem přítelem velikého kusu masa na talíři a v tomto ohledu jsem byl nadmíru spokojen.
Zanedlouho přišel rozvážným krokem nosič s tácem ke stolu a čekal až číšník přemístí talíř s jídlem z tácu na stůl přede mne. Tento postup mne překvapil. Je ale asi nutný vzhledem k rozsáhlé ploše restaurace a dalekému umístění kuchyně. Číšník tedy nemusí často odbíhat a stále může dávat pozor, zda hosti nemají nějaké přání. Stejně tak kuchař nemusí zvonit na číšníka, že je jídlo připraveno.
Nebudu se zde moc rozepisovat nad chutí jídla, protože byla geniální, bez jakýchkoli rušivých elementů. Jak je u Pohlreichova stylu zvykem, celá porce na předehřátém talíři působila vyváženým dojmem směřovaným ke středu. Potěšila mne lehká a jemná bramborová kaše, podávaná v horké litinové misce. Z počátku se porce zdála velice malá, ale měl jsem již v sobě předkrm v podobě paštiky z husích jater a francouzskou cibulačku, takže jehněčí kolínko mělo dobrý základ. Ve výsledku ale byla porce více než dostačující, protože mi dělalo i menší problém to všechno sníst.
Po vydatném obědě přišel čas na dezert. Ochotný číšník svižně vyjmenoval nabízené dorty i s popisem složení. Vybral jsem si karamelový dort Imperial s datlemi a kávu s mléčnou pěnou a přídavkem amareta a rumu. Po pár minutách od přinesení dezertu a kávy na můj stůl jsem musel uznat, že se jedná o velice silnou kombinaci. Těžký karamelový dort a velká sklenice kávy doslova zazdily celý předchozí oběd a já jsem pochopil, že má gastronomická masáž je po zhruba třech hodinách u konce.
Na závěr bych rád v několika větách shrnul celkový dojem z Café Imperial.
Vždy je samozřejmě důležité, jaká má návštěvník očekávání. Já jsem očekával prvotřídní servis a bezchybnou gastronomii a dočkal jsem se obojího vrchovatě. Secesní interiér na mne působil slavnostnějším dojmem a to se též odrazilo na mé dobré náladě po celou dobu pobytu v tomto prostředí. Pokud máte rádi českou kuchyni a chcete jí ochutnat v perfektní kvalitě, navštivte Café Imperial.
