pondělí 5. listopadu 2012

Mrazivý podzimní den

V těchto dnech, kdy podzim předčasně ustupuje a přenechává místo zimě, přichází mezi lidi mráz. Není to ale bohužel pouze teplota, ze které mrazí po těle. Původcem mrazu, při kterém se celé tělo zachvěje, se stala i naše současná politická situace. V pořadí 47. schůze Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky s sebou přináší mnoho zajímavých skutečností, které by bylo lepší nezveřejňovat. Což lze bohužel těžko, jelikož jsou všechny schůze veřejné. Při pečlivém sledování mnohahodinových jednání našich poslanců ve svém těle sleduji mrazivé změny.
První taková negativní zkušenost nastala po vystoupení ministra financí, který v rozporu s logikou žádal ostatní poslance, aby shodili pod stůl jeho vlastní návrh rozpočtu již v prvním čtení. Se zájmem jsem čekal na vysvětlení tohoto překvapivého kroku. Když jsem ale zjistil, že předkládaný rozpočet se opírá o legislativní rámec, který ještě ani nevyšel v platnost, krve by se ve mně nedořezal... Zapůsobila na mne neslýchaná arogance ministra, který s vědomím koaliční většiny připravuje státní rozpočet na neexistujících zákonech, o kterých předpokládá, že se do konce roku stihnou schválit a nepřipouští ani možnost, že by tomu mohlo být jinak. Ministr si nejspíše myslí, že vládní návrh zákona o změně DPH projde sněmovnou bez jakéhokoli zaváhání, protože premiér toto hlasování spojil s vyhlášením důvěry nebo nedůvěry své vládě. Jak si mohou být všichni tak jistí chabou koaliční většinou?! Možná počítají s pudem sebezáchovy všech koaličních poslanců, kteří vládní návrh podpoří a tím si zajistí další dva roky poslaneckého platu a jiných výhod jejich zákonodárné funkce. Správně předpokládají, že v případě předčasných voleb by již do poslanecké směnovny zvoleni samozřejmě nebyli. A není se čemu divit. Stačí se podívat na výsledky voleb do krajských zastupitelstev. Pravice a středopravé strany utrpěly tragický pád do politického pekla. A není to pouze z důvodu, o kterém nás bezpřostředně po volbách tak vehementně přesvědčoval premiér, který řekl, že vládnoucí strany se nikdy v krajských volbách neumístí na vyšších místech, protože stojí za nepopulárními politickými kroky.
Uznávám, že vládou předkládané reformy jsou pro společnost poněkud trvdé, ale jejich mrazivá popularita by mohla být jistě vyšší, kdyby se vláda své kroky pokusila před společností obhájit a zdůraznila jejich důležitost. Je samozřejmé, že všichni občané na reformy nepřistoupí i když by jim byly servírovány na zlatém podnose, ale aspoň část obyvatel by se nad změnami zamyslela a uznala, že jsou důležité a jejich realizace nutná. Bohužel toto vládu ani v nejmenším nenapadlo. Současná vláda má pro mne punc arogance a lhostejnosti k většině obyvatel naší země.

pondělí 13. srpna 2012

Pronikám do GTD, výběr nástroje

Již delší dobu se zajímám o problematiku time managementu a jeho metodami. V polovině července jsem objevil metodu GTD - „Getting Things Done“, která pomáhá s organizováním nejrůznějších úkolů, jež nás provázejí celým životem. Metoda GTD se zaměřuje na skutečnost, že člověk by neměl používat svůj mozek na uchovávání a připomínání zadaných úkolů, ale pouze na kreativní činnost spojenou s jejich plněním. Proč si pamatovat kdy, kde a jak mám co udělat, když si to můžu napsat. Pro zvládnutí všech denních, týdenních, měsíčních i dlouhodobějších „záležitostí“ slouží různé seznamy, pomocí nichž se dají jednotlivé záležitosti třídit.

Pročetl jsem mnoho článků na téma, jak realizovat tuto metodu v praxi a snažil jsem v každém najít skutečnosti a nápady, které bych mohl realizovat u sebe. Již dříve jsem na plánování používal jak tištěné (diář), tak i elektronické prostředky (google kalendář). Má práce s těmito prostředky byla ale neefektivní a zakládala se pouze na prostém zapisování úkolů, které se vázaly k určitému dni. S poznáváním metody GTD jsem objevil nové možnosti plánování a time managementu, který mne velice zaujal.

Jako mnoho ostatních, i já jsem si prošel rozhodováním, na jaké platformě bych chtěl metodu GTD uplatňovat. Spíše inklinuji k papírovému způsobu, ale díky vlastnictví telefonu s operačním systémem Android jsem se porozhlížel po aplikaci, se kterou bych mohl pracovat jak v telefonu tak v PC. Zaujala mne aplikace Evernote, jež jsem si oblíbil a přenesl do ní svou agendu, kterou jsem po vzoru GTD roztřídil do skupin s konkrétními štítky (tagy).

Práce v Evernote se mi líbí, ale stále mne neopustila představa zapisování úkolů a projektů do nějakého papírového diáře. Prošel jsem si tedy na internetu stránky konvenčních diářů (Moleskine, ADK a FranklinCovey). Malou osobní zkušenost mám pouze s diářem ADK, který jsem měl několikrát v ruce, ale nikdy jsem ho nevlastnil a nepoužíval. Protože mi ceny těchto diářů připadaly poměrně vysoké a protože jsem na internetu objevil video rozhovor s člověkem, který si do desek ADK vytvořil své vlastní formuláře, napadlo mne, že by tato možnost nebyla až tak úplně od věci.

Na základě poznámek ze čtení článků o metodě GTD jsem si v software LibreOffice Calc vytvořil své vlastní formuláře, které je možno založit do standartního karisbloku o velikosti A5. Stěžejní část mého vlastnoručně vyrobeného diáře spočívá v týdenním dvoustranném diáři, který má jednu stranu rozdělenou na dny v týdnu a druhou stranu na týdenní poznámky. Do úvodu jsem vložil ještě přehledný roční plánovací kalendář, pro opakující se poznámky (výročí, svátky, atd.). Mimo termínované formuláře využívám i samostatné formuláře pro zapisování projektů s dílčímy úkoly, seznamy „čekám na...“, „někdy/možná“ a další netermínované poznámky, které zapisuji na obyčejné linkované listy, jež se dají běžně dokoupit a jsou do karisbloku již děrované.

Tento systém využívám asi měsíc a po jeho zapracování se po nějaké době podělím se čtenáři o nové zkušenosti.

středa 25. července 2012

Hledám zaměstnání

V červnu jsem se stal absolventem navazujícího magisterského programu geografie a nyní stojím před problémem, kde najít zaměstnání a uplatnit své nabyté znalosti a dovednosti. Za pět let studia jsem se naučil plno zajímavých věcí, které bych nyní rád využil. Bohužel po prvotním pohledu na servery s nabídkou pracovních míst poznávám, že pouze výuka ve škole nestačí a bez vlastní iniciativy, která spočívá v navštěvování intenzivních jazykových a dalších praktických kurzů, je má konkurenceschopnost na trhu práce přímo mizivá. Jazyková vysokoškolská příprava není pro praxi dostačující a ani měsíc povinné odborné geografické praxe je mnohým potenciálním zaměstnavatelům k smíchu.

Co lze s tímto problémem dělat? Hledat si odborně zaměřené brigády, které by umožnili vyzkoušet si nabyté znalosti v praxi, již v době studia? Bohužel, ani to není moc dobře možné. Současní potenciální zaměstnavatelé nejsou ochotni kohokoli zaučovat a držet nad ním ochrannou ruku, aby nenadělal víc škody než užitku. Dnes každý vedoucí potřebuje samostatné podřízené s dlouholetou praxí, kteří se hned první den posadí za stůl a jsou schopni okamžitě začít pracovat do roztrhání těla. Jak má tedy absolvent získat požadovanou praxi? Uznávám, že i vystudovaný magistr nemůže hned začít pracovat jako vedoucí nebo vysoký manažer, ale na jakou funkci se teda hodí? Sám bych byl ochoten pracovat jako řadový zaměstnanec bez vyšší zodpovědnosti, ale zaměstnavatelé nechtějí v nejnižších sférách zaměstnat vysokoškolsky vzdělaného člověka. Sami cítí, že tito lidé mají na víc. Bohužel to "víc" znamená funkci, ke které je potřeba několikaletá praxe. A jsme v začarovaném kruhu.

Je pravdou, že existují i světlé výjimky, kteří jsou na absolventy připravení a v prvních měsících pracovního poměru se novému zaměstnanci věnují a mají pro něj připravenou metodiku zapracování. Tito zaměstnavatelé se zaměřují na budoucnost s názorem, že čím lépe si takového absolventa zaškolí a zaučí, tím lépe pro ně bude v budoucnu pracovat a tím více bude pro společnost (firmu) prospěšný. Kéž by takových zaměstnavatelů bylo co nejvíce.

Častější jsou bohužel případy uvedené výše, kdy absolvent prostě nemá šanci.

Odtávání grónského ledovce

Nemusím být ani geograf, aby mne zaujal dnešní článek: Po čtyři letní dny tál téměř celý povrch Grónska, hlásí překvapení vědci, který popisuje rozsah odtávání povrchu Grónska v několika dnech v první polovině července. Vědci z NASA zatím neznají příčinu tohoto jevu a já bych nerad vyvolával poplašné zprávy, ale myslím, že bychom se nad touto skutečností měli zamyslet.

Jsem sice zastánce přirozených přírodních pochodů, které by se na Zemi projevily i bez přispění lidské civilizace, ale šestý smysl mi napovídá, že náhlé zrychlené odtávání grónského ledovce je projevem globálních klimatických změn, ke kterým bohužel větší mírou přispívá i člověk. Vypouštění skleníkových plynů, změna charakteristiky aktivního povrchu i zvyšování počtu obyvatel jsou pro planetu Zemi výrazné zásahy, na které není připravena a začíná se jim bránit i třeba takovým výše uvedeným způsobem. Globální klimatická změna by přišla tak jako tak, je to přirozený cyklus, který nedokážeme ovlivnit. Tání ledovců a zvyšování hladiny světového oceánu se neubráníme, vždyť se událo již několikrát v minulosti a mělo za následek zánik a vznik celých oceánů, ale můžeme se snažit tyto dopady zmírňovat. Už třeba tím, že nebudeme bydlet u pobřeží. Uznávám, že to půjde asi těžko, když 75 % obyvatel Země žije ve vzdálenosti do 300 km od pobřeží. Přírodě je ale opravdu jedno, že ztratí většunu jedinců lidského druhu. Jsme na Zemi pouze zanedbatelný časový úsek a naše existence může být pouze dočasná.

Z druhého pohledu je ale nutné konstatovat, že záleží pouze na nás, jak se ke svému životnímu prostředí budeme chovat a zda se nám podaří na Zemi zachovat takové podmínky, jež budou prospěšné pro zachování lidské civilizace v současném měřítku. Země si stejně nakonec prosadí svou a mi budeme muset tuto skutečnost přijmout, protože na výběr zatím nemáme.