čtvrtek 22. srpna 2013

Opera podruhé...

V minulém příspěvku jsem se rozepisoval o nově vydané Opeře 15 (dříve next). Obával jsem se o budoucnost tohoto norského internetového prohlížeče a pomalu se loučil jak s klasickou Operou verze 12.15 tak i s verzemi následujícími. Silně jsem uvažoval nad tím, že Operu přestanu používat. Hledal jsem tedy jiný prohlížeč, který by splňoval mé požadavky (záložky, gesta myší, uživatelské úpravy rozhraní, atd.). Našel jsem málo známý prohlížeč Maxthon 4, který se mi na první pohled zalíbil. Měl všechny potřebné funkce a i něco navíc. Obsahoval cloud, do kterého je možné ukládat stažené soubory a ve kterém je uloženo i nastavení prohlížeče se všemi záložkami a otevřenými panely. Existuje i Maxthon pro systém Android jenž obsahuje většinu důležitých funkcí ze svého většího desktopového bratra.

Maxthon jsem tedy nasadil jako svůj hlavní prohlížeč a byl jsem s ním naprosto spokojen. Postupem času jsem ale přicházel na jeho nedostatky. Hlavním negativem se ukázala být nestabilita a strašná pomalost. Nebyl nestabilní v tom smyslu, že by aplikace padala, to ne. Nerozuměl si ale s googlovským vyhledávačem, se kterým často odmítal spolupracovat. Stránka se prostě zasekla a při kliknutí na tlačítko vyhledávání se nestalo vůbec nic. Dále mu často přestávaly fungovat nejrůznější klávesové zkratky. Jeho rychlost byla při srovnání s ostatními prohlížeči také velmi tristní.

Byl jsem přesvědčen, že si na tyto nedostatky zvyknu a Maxthon budu dál používat. Vydržel jsem to necelé tři měsíce...

Včera jsem objevil článek o té slavně neslavné nové Opeře 15, která začala podporovat rozšíření a doplňky, a to nejen své vlastní "operácké", ale i z prohlížeče Chrome, který je znám svým obsáhlým katalogem nejrůznějších rozšíření, která povyšují obyčejný osekaný prohlížeč do nových dimenzí. Rozhodl jsem se, že dám Opeře znovu šanci. Nainstaloval jsem jí, přidal pár pro mne důležitých doplňků a začal používat. Nenarazil jsem zatím na žádné větší omezení, které by mi opět Operu smazalo z počítače. Celé prostředí je jednoduché, svižné a stabilní.

Opera 15 se opět stala královnou a nejpoužívanější aplikací mého PC. Byla jí celých dlouhých 8 let (pouze s touto nedávnou tříměsíční přestávkou) a bude jí nadále.

Promiň Opero, že jsem Ti nevěřil. Pouze jsem se zalekl Tvého nového kabátu a zeštíhlení. Jsi pro mne i nadále hlavním oknem do světa internetu.

středa 29. května 2013

Zjednodušování na úkor použitelnosti

Následující řádky jsou pohledem pokročilého uživatele a nekonečného geeka na poli softwaru, proto mi asi běžný čtenář nedá za pravdu a nepochopí mne.

V několika posledních letech na poli počítačových aplikací dochází k zvláštnímu jevu. Je zde snaha o co největší rozšíření mezi uživatele. Proto dochází ke zjednodušování a vypouštění pokročilých funkcí, které by pro bězné uživatele byly zbytečně složité a nepoužitelné. S tímto jevem osobně nesouhlasím a mám z něj docela obavu.

První takovou zjednodušenou aplikací je operační systém Windows 8. V době úvodních  informací o tomto novém systému jsem si představil sebe, jak budu hledat mnou používané funkce a nenacházet je a nakonec přejdu na Linux. Posléze jsem pochopil, že Win 8 budou běžně použitelný OS, pouze zakrytý v uživatelsky přívětivém pozlátku. Proč ale toto MS dělá? Komu se chce zalíbit? Copak všichni uživatele jsou teenageři, kteří používají počítač pouze na FB a nikdy neviděli Outlook nebo Operu? Jak budou používat PC pokročilejší uživatelé, jenž mají úplně jiné požadavky? Odpověď na tuto otázku bohužel neznám a o to víc mne trápí. Přece kvůli tomu nebudu přecházet na Linux (i když už jsem to mnohokrát zkoušel). Nakonec jsem nechal Win 8 žít svým vlastním životem a stále používám Win 7, u kterého zůstanu minimálně po dobu životnosti svého NTB.

Mnohem horší pocity jsem zažil včera při čtení článku o nově připravované Opeře 15. Byl jsem z toho opravdu rozhozen, jako bych ztratil přítele. Malé náznaky katastrofy přišly již minulý týden, kdy byla vydána Opera 14 pro Android. Tento mobilní prohlížeč se změnil - bohužel k horšímu a již mi tak nesedí. Desktopovou Operu používám již od verze 4 a při jejím prvním nasazení jsem ze sebe měl hřejivý pocit toho, že jsem se dokázal vymanit ze spárů v té době tolik proklínaného IE. Současná verze 12.15 je pro mne ten nejlepší možný webový prohlížeč. Ostatní mi kvůli své jednoduchosti a nemožnosti cokoli nastavit vůbec nevyhovují. Opera 15 (v současnosti ve verzi beta pod názvem Opera Next) ukončuje používání perfektního vykreslovacího jádra Presto a přechází na sterilní a nehezký Webkit. Ano, opravdu záleží na vykreslovacím jádru, jak bude webová stránka vypadat. Je samozřejmě pravda, že některé weby nebyly na Presto připraveny, ale v posledních letech jich byla tak cca 5 %, takže bez problému. Nově používaný Webkit, známý z prohlížeče Chrome se mi nelíbí, jak v podání písma, tak grafického znázornění.

Nová Opera 15 je osekána o všechny své podstatné funkce. Nemá čtečku RSS, nemá mailového klienta a co je vůbec nejhorší, nemá vůbec zádné záložky. Jsou nahrazeny rychlím přístupem na úvodní obrazovce a seznamem stránek pro pozdější přečtení. Myslím, že je toto pro všechny Operácké uživatele rána pod pás.
Proč to norský výrobce udělal? Chápu, že podíl v používanosti má zanedbatelný, ale copak mu to tolik vadí, je z Opery geekovský prohlížeč? Ať klidně opět přidá reklamní banner, který odebral ve verzi 8, když už chce zisk. Proč se chce zavděčit jednostranným uživatelům, kteří znají jenom Seznam a FB? Vždyť tito uživatelé mají k dispozici Chrome a Firefox. Vůbec nevím, co s tím mám dělat, přece nebudu po dvanácti letech přecházet někam jinam. Můžu sice zůstat u současné verze 12.15, ale to pro mne není. Chci používat aktualizované aplikace.

Čas a geekovská komunita snad ukáže zda Opeře napíšu testament...

čtvrtek 11. dubna 2013

Gastronomická masáž

Nedávno jsem měl možnost navštívit vyhlášený pražský podnik Café Imperial. Předchází ho aura špičkového šéfkuchaře Zdeňka Pohlreicha, který je pověstný svým sklonem k perfekcionismu a mistrovským uměním v kuchyni. Pln očekávání jsem tedy vstoupil do chrámu české gastronomie. Mé představy příkladného a profesionálního servisu se naplnily. Velice příjemný a pozorný personál do honosného secesního prostředí krásně zapadal. Potěšila mne milá a nenucená atmosféra, která dovolila soustředit své myšlenky na stránky vyváženého a střídmého jídelního lístku.

Každý má samozřejmě jiné chutě a jiná očekávání. Já jsem pohlédl do kategorie českých specialit. Již předem jsem měl chuť vyzkoušet vychvalovanou bramborovou kaši. Proto byl můj výběr podmíněn touto přílohou. Mé oči pohlédly na jehněčí kolínko se špenátem, které ve mne probudilo touhu poznat tuto chuť, jelikož jsem skopové, popř. jehněčí maso nikdy nejedl. Jsem přítelem velikého kusu masa na talíři a v tomto ohledu jsem byl nadmíru spokojen.

Zanedlouho přišel rozvážným krokem nosič s tácem ke stolu a čekal až číšník přemístí talíř s jídlem z tácu na stůl přede mne. Tento postup mne překvapil. Je ale asi nutný vzhledem k rozsáhlé ploše restaurace a dalekému umístění kuchyně. Číšník tedy nemusí často odbíhat a stále může dávat pozor, zda hosti nemají nějaké přání. Stejně tak kuchař nemusí zvonit na číšníka, že je jídlo připraveno.

Nebudu se zde moc rozepisovat nad chutí jídla, protože byla geniální, bez jakýchkoli rušivých elementů. Jak je u Pohlreichova stylu zvykem, celá porce na předehřátém talíři působila vyváženým dojmem směřovaným ke středu. Potěšila mne lehká a jemná bramborová kaše, podávaná v horké litinové misce. Z počátku se porce zdála velice malá, ale měl jsem již v sobě předkrm v podobě paštiky z husích jater a francouzskou cibulačku, takže jehněčí kolínko mělo dobrý základ. Ve výsledku ale byla porce více než dostačující, protože mi dělalo i menší problém to všechno sníst.

Po vydatném obědě přišel čas na dezert. Ochotný číšník svižně vyjmenoval nabízené dorty i s popisem složení. Vybral jsem si karamelový dort Imperial s datlemi a kávu s mléčnou pěnou a přídavkem amareta a rumu. Po pár minutách od přinesení dezertu a kávy na můj stůl jsem musel uznat, že se jedná o velice silnou kombinaci. Těžký karamelový dort a velká sklenice kávy doslova zazdily celý předchozí oběd a já jsem pochopil, že má gastronomická masáž je po zhruba třech hodinách u konce.

Na závěr bych rád v několika větách shrnul celkový dojem z Café Imperial.
Vždy je samozřejmě důležité, jaká má návštěvník očekávání. Já jsem očekával prvotřídní servis a bezchybnou gastronomii a dočkal jsem se obojího vrchovatě. Secesní interiér na mne působil slavnostnějším dojmem a to se též odrazilo na mé dobré náladě po celou dobu pobytu v tomto prostředí. Pokud máte rádi českou kuchyni a chcete jí ochutnat v perfektní kvalitě, navštivte Café Imperial.

úterý 26. března 2013

20 tajemství motivace Leo Babauty

Nedávno jsem na webu narazil ebook od Lea Babauty nazvaný "20 tajemství motivace" (zenhabits.cz). Nahrál jsem si tuto knihu do svého mobilu a čekal na vhodnou příležitost, kdy se budu moci nerušeně začíst. Tato příležitost nastala včera, když jsem si sedl do vlaku a byla přede mnou hodinová cesta.

Publikace je rozdělena na 20 kapitol, které jsou řazeny sestupně, od dvacítky až k jedničce. Každá kapitola zabírá 1-2 stránky a srozumitelnou formou plnou příkladů radí čtenáři, jak podpořit svou motivaci pro jakýkoli obtížný projekt popř. úkol. Rady a návody se dají aplikovat na mnoho životních situací (od problému jak přestat kouřit, po motivaci ke sportování).

Knihu jsem přečetl za necelých 40 minut jedním dechem a byla pro mne v mnohém inspirativní a pomohla mi pojmenovat a nasměrovat své myšlenky, které již dlouho nosím v hlavě a které byly dlouho neuspořádané.

Volební nesnášenlivost



Přímá volba prezidenta a zejména její druhé kolo rozdělila národ. Lidé se rozhodovali mezi levicí a pravicí. Bohužel voliči tvořili nestejně velké tábory. Nemyslím početně, ale silově a snahou tu druhou skupinu překřičet. Pravicoví voliči jsou obecně mladší lidé a pro prosazení svého kandidáta a svých názorů používají útočné přesvědčovací metody na sociálních sítích. Jsou prostě více vidět a slyšet. Bohužel to znamená, že jejich názory si přečte nebo vyslechne mnohem více občanů než názory levicových voličů. Ani v současné době po volbách neutichají sváry mezi příznivci jedné nebo druhé strany. Stálé napadání na internetových diskuzích je pod rouškou anonimity útočné a nepřátelské. Přímá volba prezidenta se ukázala jako živná půda pro střet názorů. Složení kandidátů ve druhém kole podpořilo rozdíly a smýšlení naší společnosti. Rozdělení na rádoby inteligentní a civilizované občany a na hloupou levicovou lůzu, která je zvyklá na sociálnědemokratickou politiku. Pravicoví voliči povýšeně hledí na jejich názor zejména teď, když levicový kandidát zvítězil ve volbách. Mám obavu z toho, co se bude dít dál a zda bude společnost dále rozdělena a takzvaná pravicová inteligence bude opovrhovat a potlačovat levicově smýšlející voliče.

pondělí 5. listopadu 2012

Mrazivý podzimní den

V těchto dnech, kdy podzim předčasně ustupuje a přenechává místo zimě, přichází mezi lidi mráz. Není to ale bohužel pouze teplota, ze které mrazí po těle. Původcem mrazu, při kterém se celé tělo zachvěje, se stala i naše současná politická situace. V pořadí 47. schůze Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky s sebou přináší mnoho zajímavých skutečností, které by bylo lepší nezveřejňovat. Což lze bohužel těžko, jelikož jsou všechny schůze veřejné. Při pečlivém sledování mnohahodinových jednání našich poslanců ve svém těle sleduji mrazivé změny.
První taková negativní zkušenost nastala po vystoupení ministra financí, který v rozporu s logikou žádal ostatní poslance, aby shodili pod stůl jeho vlastní návrh rozpočtu již v prvním čtení. Se zájmem jsem čekal na vysvětlení tohoto překvapivého kroku. Když jsem ale zjistil, že předkládaný rozpočet se opírá o legislativní rámec, který ještě ani nevyšel v platnost, krve by se ve mně nedořezal... Zapůsobila na mne neslýchaná arogance ministra, který s vědomím koaliční většiny připravuje státní rozpočet na neexistujících zákonech, o kterých předpokládá, že se do konce roku stihnou schválit a nepřipouští ani možnost, že by tomu mohlo být jinak. Ministr si nejspíše myslí, že vládní návrh zákona o změně DPH projde sněmovnou bez jakéhokoli zaváhání, protože premiér toto hlasování spojil s vyhlášením důvěry nebo nedůvěry své vládě. Jak si mohou být všichni tak jistí chabou koaliční většinou?! Možná počítají s pudem sebezáchovy všech koaličních poslanců, kteří vládní návrh podpoří a tím si zajistí další dva roky poslaneckého platu a jiných výhod jejich zákonodárné funkce. Správně předpokládají, že v případě předčasných voleb by již do poslanecké směnovny zvoleni samozřejmě nebyli. A není se čemu divit. Stačí se podívat na výsledky voleb do krajských zastupitelstev. Pravice a středopravé strany utrpěly tragický pád do politického pekla. A není to pouze z důvodu, o kterém nás bezpřostředně po volbách tak vehementně přesvědčoval premiér, který řekl, že vládnoucí strany se nikdy v krajských volbách neumístí na vyšších místech, protože stojí za nepopulárními politickými kroky.
Uznávám, že vládou předkládané reformy jsou pro společnost poněkud trvdé, ale jejich mrazivá popularita by mohla být jistě vyšší, kdyby se vláda své kroky pokusila před společností obhájit a zdůraznila jejich důležitost. Je samozřejmé, že všichni občané na reformy nepřistoupí i když by jim byly servírovány na zlatém podnose, ale aspoň část obyvatel by se nad změnami zamyslela a uznala, že jsou důležité a jejich realizace nutná. Bohužel toto vládu ani v nejmenším nenapadlo. Současná vláda má pro mne punc arogance a lhostejnosti k většině obyvatel naší země.

pondělí 13. srpna 2012

Pronikám do GTD, výběr nástroje

Již delší dobu se zajímám o problematiku time managementu a jeho metodami. V polovině července jsem objevil metodu GTD - „Getting Things Done“, která pomáhá s organizováním nejrůznějších úkolů, jež nás provázejí celým životem. Metoda GTD se zaměřuje na skutečnost, že člověk by neměl používat svůj mozek na uchovávání a připomínání zadaných úkolů, ale pouze na kreativní činnost spojenou s jejich plněním. Proč si pamatovat kdy, kde a jak mám co udělat, když si to můžu napsat. Pro zvládnutí všech denních, týdenních, měsíčních i dlouhodobějších „záležitostí“ slouží různé seznamy, pomocí nichž se dají jednotlivé záležitosti třídit.

Pročetl jsem mnoho článků na téma, jak realizovat tuto metodu v praxi a snažil jsem v každém najít skutečnosti a nápady, které bych mohl realizovat u sebe. Již dříve jsem na plánování používal jak tištěné (diář), tak i elektronické prostředky (google kalendář). Má práce s těmito prostředky byla ale neefektivní a zakládala se pouze na prostém zapisování úkolů, které se vázaly k určitému dni. S poznáváním metody GTD jsem objevil nové možnosti plánování a time managementu, který mne velice zaujal.

Jako mnoho ostatních, i já jsem si prošel rozhodováním, na jaké platformě bych chtěl metodu GTD uplatňovat. Spíše inklinuji k papírovému způsobu, ale díky vlastnictví telefonu s operačním systémem Android jsem se porozhlížel po aplikaci, se kterou bych mohl pracovat jak v telefonu tak v PC. Zaujala mne aplikace Evernote, jež jsem si oblíbil a přenesl do ní svou agendu, kterou jsem po vzoru GTD roztřídil do skupin s konkrétními štítky (tagy).

Práce v Evernote se mi líbí, ale stále mne neopustila představa zapisování úkolů a projektů do nějakého papírového diáře. Prošel jsem si tedy na internetu stránky konvenčních diářů (Moleskine, ADK a FranklinCovey). Malou osobní zkušenost mám pouze s diářem ADK, který jsem měl několikrát v ruce, ale nikdy jsem ho nevlastnil a nepoužíval. Protože mi ceny těchto diářů připadaly poměrně vysoké a protože jsem na internetu objevil video rozhovor s člověkem, který si do desek ADK vytvořil své vlastní formuláře, napadlo mne, že by tato možnost nebyla až tak úplně od věci.

Na základě poznámek ze čtení článků o metodě GTD jsem si v software LibreOffice Calc vytvořil své vlastní formuláře, které je možno založit do standartního karisbloku o velikosti A5. Stěžejní část mého vlastnoručně vyrobeného diáře spočívá v týdenním dvoustranném diáři, který má jednu stranu rozdělenou na dny v týdnu a druhou stranu na týdenní poznámky. Do úvodu jsem vložil ještě přehledný roční plánovací kalendář, pro opakující se poznámky (výročí, svátky, atd.). Mimo termínované formuláře využívám i samostatné formuláře pro zapisování projektů s dílčímy úkoly, seznamy „čekám na...“, „někdy/možná“ a další netermínované poznámky, které zapisuji na obyčejné linkované listy, jež se dají běžně dokoupit a jsou do karisbloku již děrované.

Tento systém využívám asi měsíc a po jeho zapracování se po nějaké době podělím se čtenáři o nové zkušenosti.